Westenova vila

Ernestina Westenová byla majitelkou rodinné firmy, smaltovny Südböhmische Stanz- und Emaillierwerke, jejíhož vedení se musela ujmout po smrti manžela Franze Westena (1856—1910). Vila je však spojována především s osobností jejího syna H. Westena.

Vilu nelze jednoznačně stylově zařadit. Architektonický výraz se svým věcným pojetím a formální střízlivostí blíží proudu moderny, kterým se však v exteriéru i interiéru prolínají prvky čerpající jak z historické, tak z lidové architektury. Ústřední prostor dispozice vily tvoří hala, původně s krbem, z jihu nepřímo osvětlená ze zimní zahrady. Z haly byl přístupný pánský pokoj, salon a jídelna. Hlavní dřevěné dvouramenné schodiště vedlo do prvního patra, zatímco úzké schodiště zajišťovalo přístup do suterénu. Patro bylo vyhrazeno převážně ložnicím, suterén prostorám zajišťujícím provoz domu.

Areál Westenovy vily byl původně na jihu vymezen Brožíkovou ulicí, která ústila do dnešní Dukelské ulice. K severozápadnímu nároží vily přiléhá soubor objektů, který tvoří domek vrátného při ulici a za ním ležící přízemní objekt s garáží, stájí, místností na nářadí a místností na uložení postrojů. Součástí areálu byl i sousední rodinný dům č. 21 z roku 1911, odkoupený záhy po dokončení od Anny Mauralové a Marie Tavsové. K vile přiléhala rozsáhlá zahrada, kterou rozděloval na dvě části chodník krytý pergolou, vedoucí od vily východním směrem. V severní části zahrady se rozkládal tenisový kurt, po jeho východní straně kuželník, jižní polovinu zahrady křižovaly klikaté pěšinky.

Po druhé světové válce byla vila konfiskována jako německý majetek. Na počátku 50. let 20. století se vila stala součástí sousedního internátního zařízení (Dukelská č. 23a), s nímž byla spojena krytou chodbou, v průběhu 50. let pak byl v severovýchodní části zahrady postaven bytový dům (Mánesova ulice č. 50). V následujících desetiletích tak zanikla původní zahrada i její oplocení. Objekt je nemovitou kulturní památkou.