Domovina (Heimstätte)

Počátky této zástavby jsou spjaty s německým stavebním družstvem Heimstätte, deutsche gemeinnützige Baugennossenschaft (Domovina, německé obecně prospěšné stavební družstvo). Podíly družstva vlastnili i Franz Hardtmuth (1870—1927) a Anna Hardtmuth (* 1877), rodinné domy v kolonii si nechali postavit například budějovický knihkupec a nakladatel K. Kratochwil, středoškolský profesor a přírodovědec Engelbert Dechant (1882—1964) či stavitel Johann Stepan (1882—1942). Dobré majetkové postavení členů družstva také umožnilo, že se před zahájením výstavby obrátili na významného rakouského urbanistu a architekta Siegfrieda Sitteho (1876—1945), syna a pokračovatele díla Camilla Sitteho (1843—1903), který svou urbanistickou koncepci popsal v díle Der Städtebau nach seinen kűnstlerischen Grundsätzen (1889).

S. Sitte v roce 1908 navrhl pro družstvo zastavovací plán kolonie obytných domů a již na přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století začala v rámci uliční sítě, respektující z podstatné části jeho návrh, vyrůstat nová zástavba. Sitte zachoval již vytyčené trasy ulic B. Němcové a Purkyňovy a k nim navrhl trasy ulic Boletické, Preslovy, Thomayerovy, Tiché a polouzavřený prostor, přiléhající z jihu k Preslově ulici. Zde původně Sitte zamýšlel umístit malý park s hřišti, obklopený zadními partiemi zahrad domů z okolních ulic. Nakonec z něj však vznikl centrální prostor celé zástavby, který nesl v letech 1927—1955 úředně platný název náměstí V domovině (později součást Preslovy ulice).
Sitte usiloval o to, aby uliční průčelí domů bylo vždy orientováno na jednu ze slunečných stran, tj. západ nebo východ, proto většinu ulic vedl ve směru sever–jih. Snažil se rovněž 
o vytvoření uzavřených až intimních uličních prostorů a za tímto účelem navrhl ulice mírně zakřivené, případně ústící do kolmo vedených ulic, a pohledově tak přímo zakončené některým z domů. V souvislosti s tím se pokoušel výrazně zúžit uliční profil, který na jedné straně vozovky měly tvořit domy přiléhají přímo k chodníku, na druhé straně měl vozovku od chodníku oddělovat zelený pás se stromy a k chodníku pak měla přiléhat předzahrádka domu. V této formě se uliční profil realizoval téměř přesně či podobně ve většině ulic této zástavby. Celková uliční struktura tak ctila téměř beze zbytku Sitteho původní návrh.

Samotná zástavba vyrůstající na ploše plánované kolonie se s postupujícími léty stále více vzdalovala od původní koncepce. Již výstavba realizovaná do konce první světové války rezignovala na výstavbu domů pro více rodin. Přesto byly skupiny rodinných domů v ulici B. Němcové, Tiché a Purkyňově z doby před koncem první světové války, a domy v Purkyňově, Boletické, Thomayerově a Preslově z 20. let, svým umístěním v souladu s původním Sitteho návrhem. Řada domů budovaných již v průběhu 20. a dále ve 30. letech však původní návrh zastavění ignorovala. Negativním zásahem do původní koncepce bylo také protnutí jihozápadní části území plánované kolonie trasou železniční vlečky ve dvacátých letech 20. století. Úplné popření původní koncepce představovala na samém počátku protektorátu výstavba Herringovy vily.

Po druhé světové válce se s odsunem německých obyvatel zcela změnila národnostní, majetková a sociální struktura lokality. Severní strana Preslovy ulice včetně Herringovy vily byla téměř celá začleněna do areálu nemocnice. V průběhu 60.—80. let 20. století vyrůstaly na území někdejší plánované kolonie dobově konvenční rodinné domy a ani ojedinělá výstavba po 1989 nesměřuje ke sjednocení charakteru zástavby. 

Domovina představuje jediný pokus o vybudování zástavby rodinného bydlení v duchu ideje zahradního města, který v první polovině 20. století v Českých Budějovicích dospěl k úplné realizaci původně navržené uliční struktury a alespoň částečné výstavbě v duchu původního návrhu.