Soukup Lubomír

Po reálném gymnáziu vystudoval národopis, češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1939 nastoupil do Československého rozhlasu v Praze, kde byl na sklonku okupace členem ilegálního Předrevolučního národního výboru. V roce 1951 se přestěhoval z Prahy do Českých Budějovic a začal pracovat v krajské stanici Československého rozhlasu v oddělení lidové tvořivosti, později jako literární redaktor. K jižním Čechám měl vztah už od dětství a dokumentaci jejich folklorního bohatství věnoval velkou část svého profesního života. Už v roce 1956 vydal publikaci Index lidových písní z Čech se zvláštním zaměřením na písně jihočeské. Ve spolupráci se svou manželkou Z. Soukupovou, folkloristkou, etnografkou, nadanou zpěvačkou a výtvarnicí vyhledával a natáčel lidové zpěváky a muzikanty z regionu, zaznamenával lidová vyprávění i zvyky, a tento autentický materiál (včetně německého folkloru) ukládal do archivu krajského studia. Ukázky z jeho sběrů vydal Supraphon na gramofonové desce Antologie jihočeské lidové hudby (1976).  Vedle toho připravoval pro Československý rozhlas dramatická pásma, komponované literární pořady, pořady z regionální historie a rozhlasové portréty kulturních a historických osobností. Z této své práce čerpal materiál pro publikaci V jejich stopách: dvanáct návratů k historickým cestám jižními Čechami (1977). Napsal také knihu Fráňa Šrámek a jižní Čechy (1981), věnovanou jeho oblíbenému autorovi. V řadě Sborníček prací členů Národopisného kroužku při Jihočeském muzeu připravil k vydání svazek Miroslava Špeciána (* 1949) nazvaný Lidé světem jdoucí (1983), který se zaměřuje na téma sezónního i trvalého vystěhovalectví z jižních Čech. Sběry písňového folkloru zúročil v knize Písně z Doudlebska (1987).   

Lubomír Soukup byl i schopný organizátor. Spolu se zpěvačkou Slávkou Bulánovou (1931—1962) pořádal při krajském rozhlasovém studiu celostátní soutěže lidových vypravěčů a zpěváků. V 50. letech byl spoluzakladatelem rozhlasového Jihočeského instrumentálního souboru a Jihočeského souboru lidových písní Úsvit, jehož historii zpracoval v publikaci Úsvit 25 (1979). Spolu se svou ženou Zorou Soukupovou a dudákem Josefem Režným (1924—2012) se v letech 1955—1961 staral o program Jihočeských slavností písní a tanců ve Strakonicích a stál u zrodu iniciativ, které na tuto akci později navázaly Mezinárodním dudáckým festivalem. V letech 1981—1990 byl také předsedou Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích a přispíval do klubového časopisu Výběr. 

Ze Soukupovy bohaté činnosti se dnes jako nejcennější jeví jeho unikátní folklorní sběry, které kupodivu stále unikají odborné pozornosti a v úplnosti nebyly nikdy publikovány.