Vila v Preslově ulici č. 2, kterou si nechala přestavět a rozšířit v roce 1940 hraběnka Mathilda Lamezan-Salins (1864—1947) sdružením stavitelů Arbeitsgemeinschaft der Baumeister Johann Stepan (1882—1942), Hermann Drössler (* 1886), Josef Hauptvogel ml. (1893—asi 1945).
vila Mathildy Lamezan-Salins
Vila vznikla přestavbou a výraznou přístavbou původního rodinného domu, který podle vlastního projektu postavil 1934 budějovický stavitel J. Hauptvogl pro Albínu Stocklöwovou (1873—1942) a Markétu Merlinghausovou (* 1888). Členitá a rozložitá koncepce vily, relativně malá okna s okenicemi členěná hustým bílým rastrem, krbový komín vystupující z líce zdiva a hrubá béžová omítka propůjčovaly vile rustikální ráz v duchu starogermánské varianty Heimatstilu. Vila představovala ojedinělý ohlas stavební kultury Třetí říše v oblasti vilové architektury jižních Čech.
Celou východní část přízemí zaujímala hala s masivním krbem, která se trojicí prosklených dveří ve východním průčelí otevírala na terasu a do zahrady. Na halu navazovaly v jižní části knihovna, dámský pokoj a jídelna spojená s kuchyní v severní části, kde se nacházely též přípravna, spíž, obslužné schodiště, toaleta a vestibul se vstupními dveřmi. V prvním patře byla v severní části seskupena obě schodiště, kabinet a trojice koupelen s toaletami. Na východ, jih a západ byla orientována šestice místností – tři hostinské pokoje, dvě ložnice a šatna. V podkroví, v němž se podle původního projektu počítalo s pokojem pro řidiče a bytem domovníka, nakonec zaujaly místo tři blíže neurčené komory s koupelnou. Spojení mezi hlavní obytnou halou v přízemí a místnostmi v prvním patře zajišťovalo hlavní schodiště a propojení všech podlaží včetně sklepů a podkroví schodiště původního domu.
Vilu vlastnila Mathilde Lamezan-Salins jen krátce. Již 3. června 1942 přešla do rukou hraběnčina synovce a spoluvlastníka rodinné firmy L.&C. Hardtmuth Friedricha Herringa von Frankensdorf (1898—1970). S koncem války v roce 1945 byla vila společně s podnikem znárodněna a v následujících letech postupně začleněna do areálu blízké nemocnice a využívána nejprve pro účely ošetřovatelské školy, naposledy pak jako sídlo oddělení pracovního lékařství. Po roce 2007 nejprve sloužila jako dočasné sídlo vedení Jihočeského muzea po dobu rekonstrukce jeho historické budovy a následně je využívána jako mateřská škola. V souvislosti s novým využitím objektu byla vila radikálně přestavěna.
AUTOR:
Mgr. Milan Šilhan
ERBANOVÁ, Eva a ŠILHAN, Milan a ŠVÁCHA, Rostislav. Slavné vily Jihočeského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 227 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-03-2.
[s. 161—163]ČERNÝ, Jiří a ŠMAJCLOVÁ, Diana. Dějiny českobudějovické nemocnice. I. díl, (středověk - 1948). 1. vyd. České Budějovice: Nemocnice České Budějovice, [2007]. 102 s. ISBN 978-80-239-9471-1.
[s. 70—74 a 77—79]Archiv Stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice.