devátý českobudějovický biskup (1947—1972)
Pocházel ze selského rodu. Studoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a od 1922 teologii v Olomouci, dne 5. 7. 1926 byl vysvěcen na kněze. Krátce působil v několika farnostech olomoucké arcidiecéze, kde vynikl jako kazatel a exercitátor. V roce 1928 se stal expositou v Olomouci-Hodolanech. V roce 1934 nastoupil jako asistent pastorální teologie na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci a 15. 11. 1934 byl promován doktorem teologie; 1938 se habilitoval v oboru pastorální teologie a 1945 byl jmenován řádným profesorem pastorální teologie. V době protektorátu redigoval ilegální časopisy Kazatel a Slovo Boží.
Českobudějovickým biskupem byl papežem Piem XII. (1876—1958) jmenován 25. 6. 1947, konsekrován byl 15. 8. 1947 v Olomouci a intronizován 7. 9. 1947 v Českých Budějovicích. Po roce 1948 se dostal do otevřeného konfliktu s komunistickou mocí, byl spoluautorem pastýřského listu z 15. 6. 1949 Hlas československých biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky, který pohrozil exkomunikací katolíkům spolupracujícím s komunistickým režimem. Od dubna 1950 byl internován ve své rezidenci, 1951 odmítl složit slib věrnosti republice, od 1952 byl držen v zajetí na různých místech v Čechách a na Moravě. Dne 9. 6. 1968 se znovu ujal biskupského úřadu, v letech 1968—1971 byl jeho sekretářem M. Vlk. Věnoval velkou péči správě diecéze, nechal provést generální opravu katedrálního kostela svatého Mikuláše (1969—1971) a v Lomci zřídil roku 1971 řeholní dům Kongregace šedých sester II. řádu svatého Františka.
Získané zkušenosti z pastorace mu poskytly látku k úvahám o odpadu od církve a o návratu do ní např. v knihách Problém odpadu od Církve: studie pastoračně-analytická (1934) a Konverse a konvertité. Hledání a návraty (1940). Je autorem i dalších textů, zejm. z doby internace, z nichž se publikace dočkala jen kniha náboženských úvah Minutěnka (1969).
Nastupující normalizace mu přinesla nové ústrky ze strany státní moci. Zemřel na selhání srdce v důsledku vyčerpávajícího výslechu příslušníky Státní bezpečnosti. Pohřben byl na hřbitově u svaté Otýlie. Na žádost českobudějovické diecéze a České biskupské konference souhlasil v březnu 2018 Svatý stolec se zahájením procesu jeho blahořečení.
AUTOŘI:
Mons. prof. ThDr. Jaroslav Kadlec
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.
KADLEC, Jaroslav. Českobudějovická diecéze. Vyd. 1. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1995. 146 s. Setkání. ISBN 80-901602-3-9.
[s. 40—43, 130—131.]DEMEL, Zdeněk. Pod dohledem církevních tajemníků: omezování činnosti katolické církve v Československu 1945—1989 na příkladu jihočeského regionu. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008. 323 s. Historia ecclesiastica; sv. č. 14. ISBN 978-80-7325-170-3.
KOLOUCH, František. Milion duší: osudy biskupa Josefa Hloucha. 1. vyd. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2013. 271 s. Osobnosti; 3. ISBN 978-80-87864-04-3.
WEIS, Martin. Josef Hlouch. Pastýř a homiletik. Vydání první. V Praze: Vyšehrad, 2016. 286 stran. Církevní dějiny. ISBN 978-80-7429-791-5.
SVOBODA, Rudolf. Josef Hlouch a Katolická akce. Studia theologica. 2013, roč. 15, č. 3.
[s. 184—196.]ŠEBEK, Jaroslav. Církevní a politické souvislosti života Josefa Hloucha. Studia theologica. 2013, roč. 15, č. 3.
[s. 168—183.]WEIS, Martin. Biskup Josef Hlouch – známý i neznámý. Studia theologica. 2013, roč. 15, č. 3.
[s. 150—167.]Biografický slovník českých zemí [online]. Praha: Historický ústav AV ČR, © 2025 [cit. 2026-08-19]. Dostupné z: https://biography.hiu.cas.cz