ZAVŘÍT MENU

Lamezanova vila

Vila v ulici U Zimního stadionu č. 3 postavená 1899—1900 hrabětem O. Lamezan-Salins pro jeho manželku Mathildu, rozenou von Hardtmuth (1864—1947) podle projektu neznámého architekta.

vila Lischoli

Stavbu realizovala místní firma stavitele J. Hauptvogla. Krátce po dokončení, v roce 1905, byla na jihovýchodním nároží vily ještě přistavěna zimní zahrada tvořená železnou konstrukcí, kterou podle projektu Ignaze Gridla (1867—1933) vybudovala jeho firma. Vila vedle dozvuků pozdního historismu prozrazuje silný vliv anglického rodinného domu a hnutí Arts and Crafts v podobě členité hmoty s hrázděnými štíty, mohutného krbového komínu vystupujícího z líce stavby či arkýře v severním průčelí. Na západním průčelí odkazuje na šlechtický původ majitelů vily alianční znak rodu HardtmuthůLamezan-Salinsů, vedle nich je pak na nápisové pásce nápis VILLA LISCHOLI, odvozený z hraběnčiny dívčí přezdívky. 

Vliv anglické architektury se odrazil také v interiéru, kde se klíčovým prvkem dispozice stala patrová schodišťová hala s krbem. V přízemí vily se pak nacházely mimo jiné knihovna, pracovna a další reprezentativní společenské prostory.
Zahrada prošla za dobu své existence výraznou proměnou. Již v průběhu prvního desetiletí 20. století zanikl hlavní prvek zahrady, osová cesta komponovaná z dnešní ulice F. A. Gerstnera k hlavnímu vstupu do vily a lemovaná vázami. Zničena byla patrně podstatná část sochařské výzdoby zahrady v čele s pověstnou alejí tvořenou bustami německých básníků, jakož i rosarium, skleník a tenisový kurt. V druhé polovině 20. století zcela zanikla západní část zahrady při rozšiřování továrního areálu. Z původních prvků zahrady se tak do současnosti zachoval pouze ozdobný bazén a část dobového oplocení západně od dnešního hlavního vstupu.

I po smrti hraběte, který spáchal 14. února 1919 ve vile sebevraždu, zůstala vila v držení hraběnky M. Lamezan-Salins až do roku 1945, kdy byla společně s podnikem znárodněna. Po druhé světové válce zde krátce sídlila veřejná a vědecká knihovna (Jihočeská vědecká knihovna). Po roce 1946 ji na dlouhá léta vystřídaly jesle a mateřská škola národního podniku Koh-i-noor Hardtmuth. V 90. letech 20. století a na počátku 21. století působily v objektu postupně pobočky různých finančních ústavů. 
Od 2015 je vila sídlem ředitelství společnosti Koh-i-noor holding a. s. Objekt je nemovitou kulturní památkou.

AUTOR:
Mgr. Milan Šilhan

LITERATURA:
  •      KAKUŠKA, Karel. Byla jedna vila... Neslavný osud obydlí spolumajitelky firmy Hardtmuth – hraběnky Matildy. In: Českobudějovické listy: Jihočeské listy. České Budějovice. Vydavatelství Vltava, 29. 8. 1994. ISSN 1210-5023.

  •      KOBLASA, Pavel. Kdo byl Olivier hrabě Lamezan-Salins? Českobudějovické listy. České Budějovice: Vydavatelství Vltava, 26. 4. 1995. ISSN 1210-5023.

  •      PELECH, Petr. Vilová architektura v Českých Budějovicích se zaměřením na třicátá léta 20. století. Diplomová práce. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, 2003.

  •      PAVLÁTOVÁ, Marie a kol. Zahrady a parky jižních Čech. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-6. 

  •      ERBANOVÁ, Eva a ŠILHAN, Milan a ŠVÁCHA, Rostislav. Slavné vily Jihočeského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 227 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-03-2.

  •      Archiv Stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice.