nádraží (železniční)

Železniční stanice České Budějovice zahrnuje osobní a seřaďovací nádraží. Kromě centrálního nádraží jsou v katastru města 3 železniční zastávky: Severní, Jižní a Nové Hodějovice.

Prvním nádražím byla stanice koněspřežní železnice v Mánesově ulici. Kromě strážního domku, postaveného 1828, zde bylo několik manipulačních kolejí, skladiště, 2 jeřáby k nakládání zboží a váhy. Ve 2. pol. 30. let se spolu se zahájením osobní přepravy začalo užívat zastávky pro cestující před kancelářemi a pokladnou koněspřežky v Nisslově domě v České ulici a byla prodloužena manipulační kolej k zájezdnímu hostinci U Zelené ratolesti, kde byly sklady firmy A. Lanny.

Lokomotivní nádraží s parním provozem vzniklo se stavbou tratě do Plzně. Kolejiště bylo postaveno napříč prostoru Lannovy třídy, staniční budova proti Průmyslové ulici (dříve Dobrovodská cesta) v místech stávajícího zdravotního střediska a kanceláří Českých drah. Pro provoz bylo nádraží otevřeno 1. 9. 1868, mělo 5 průjezdných kolejí a další manipulační, včetně vlečky do plynárny. Kolejiště kolmo v pravém úhlu přetínalo komunikace na východ od města, proto bylo nutné postavit most nad kolejemi o výšce 6 m a délce 379 m; byl odstraněn 1905. V říjnu 1868 vznikl krytý peron a nový vestibul. Pro osobní vlaky bylo kolejiště společné, nákladové nádraží se rozšířilo severním a jižním směrem.

Nárůst železniční dopravy na počátku 20. století vedl k nutnosti oddělit nákladní a osobní přepravu a postavit nové nádraží. Od jara 1905 hloubilo 500 dělníků českobudějovické firmy Bohuslav Kebl zářez seřaďovacího nádraží směrem k Mladému. Materiál byl odvážen do prostoru mezi Skuherského ulicí a dosavadním nádraží. Na náspu 4 metry nad úrovni terénu bylo zřízeno kolejiště nového osobního nádraží. Stavbu staniční budovy včetně 2 tunelových podchodů získala firma J. M. Kohler a syn z Aše, budovu v novorenesančním slohu se secesními prvky navrhl architekt Gustav Kulhavý (1875—asi 1946). Podchody o délce přes 50 m a schodišti se přicházelo na 4 nástupiště, kryté vlnitým plechem na litinových sloupech, v severní části byly zřízeny čekárny a restaurace, v jižní kanceláře a byty. Osvětlení bylo elektrické, vytápění parou. Nové nádraží bylo otevřeno pro provoz 17. 12. 1908 a prvním vlakem byl rychlík č. 502, jedoucí z Terstu do Prahy. Přes seřaďovací nádraží do Pětidomí byla postavena 1908 lávka pro pěší. Při náletu v březnu 1945 bylo z velké části poškozeno kolejiště a křídlo staniční budovy, 1946 provizoria nahradily definitivní stavby. Důležitou stavební akcí byla elektrifikace nádraží; provoz byl zahájen 3. 12. 1968 na trati České Budějovice – Plzeň.

K roku 2005 nádraží tvořily staniční budova, provozní a sociální budovy pro pracovníky dráhy, 7 dopravních a 16 manipulačních kolejí. V hale staniční budovy, kterou prochází asi 10 000 cestujících za 24 hodin, byla mj. k dispozici informační kancelář, ukazatele příjezdů a odjezdů vlaků, terminál elektronického jízdního řádu, pokladny pro automatizovaný prodej a rezervaci s denním průměrem 2 tisíce prodaných jízdenek. Na seřaďovacím nádraží je 29 hlavních a několik vedlejších kolejí, kde většinu seřaďovací práce představují vlaky z Rakouska. Nákladový obvod s více než 10 kolejemi je vybaven podúrovňovým vykládacím zařízením a portálovým pojízdným jeřábem k nakládce a vykládce přepravcům. Výhybna a spojka Nemanice, dokončená 1968, slouží jako vyčkávací stanice před uzlem; původní kontejnerové překladiště z 1979 bylo zrušeno v roce 2000. Celkem 17 průmyslových vleček obsluhuje 21 vlečkových vlaků. Jejich nakládka činí 84,6 % a vykládka 91,3 % z celkových výkonů. Roku 2004 bylo naloženo asi 5,5 tisíc a vyloženo 14 tisíc nákladních vozů. Veškerý železniční provoz je řízen výpravčím hlavní služby z dopravní kanceláře. Místní informační systém dodává všechny informace o vlacích jedoucích v celém obvodu stanice, pro zabezpečení jízd slouží elektronické zabezpečovací zařízení zprovozněné 2003.

V rámci transevropského dopravního projektu Modernizace České Budějovice – Nemanice byla 2011—2014 rekonstruována Severní zastávka včetně výstavby nových přístřešků. Přestavbou prošla část hlavního nádraží, upraveno zhlaví v severní části, podchody, vybudovány výtahy pro bezbariérové přístupy, nástupiště zvýšena a tím umožněn bezbariérový nástup do nízkopodlažních vozidel, konstrukce přístřešků včetně litinových ozdobných nosných sloupků byly renovovány a instalován nový orientační a informační systém.

Slavnostním poklepáním na základní kámen 17. července 2020 byla zahájena komplexní rekonstrukce výpravní budovy hlavního nádraží dle návrhu Atelieru 8000 (dokončena 2024). Nová podoba veřejných prostor památkově chráněného objektu vyjadřuje respekt k původnímu řešení i důraz na funkčnost a potřeby 21. století. Vnitřní prostory byly očištěny od vizuálního smogu a nevhodných vestaveb, nástěnné mozaiky V. Boukala a Karla Březiny (1922—2004) osazené v 70. letech 20. století byly odborně restaurovány, obnovou prošla původní i druhotně upravovaná štuková výzdoba. Budova obdržela nový informační systém, byl upraven prostor čekárny. Důležitou změnou bylo vytvoření pasáže, která propojuje nový vstup do objektu ze severu s hlavní odbavovací halou. Vzniklo tím přímé spojení nádražní budovy s Lannovou třídou, hlavní spojnicí s centrem města. Venkovní plocha před severním vstupem byla doplněná výsadbou stromů a mobiliářem, který je s vnitřním vybavením sjednocen do vzájemně si odpovídajících materiálů a barev.