plavení dřeva

Plavení dřeva na horním toku Vltavy začalo v 1. pol. 18. století, kdy byly upraveny jezy a zřízeny rechle. Hlavním podnikatelem plavení dřeva po Vltavě byla schwarzenberská panství, jejichž sklad dřeva byl zřízen na bočním rameni Vltavy za vodárnou v ulici Boženy Němcové. Schwarzenberkové získali 1801 privilegium pro voroplavbu i plavbu polen po Vltavě na 30 let (pak bylo prodlouženo), proto od 1803 bylo možné plavit dřevo v nesvázaném stavu až do Prahy. Tento způsob přepravy byl zastaven 1865.

Smlouvou se Schwarzenberky sjednal 1. 10. 1833 A. Lanna roční odběr dřeva po dobu 10 let. Zároveň dostal povolení splavovat polena po Křemežském potoce, který svým nákladem upravil, a po Vltavě; k dispozici mu byly dány schwarzenberské rechle v Českých Budějovicích a v Březí. Po 1848 nebyly smlouvy obnovovány.

Po Malši a jejích přítocích Černé a Pohořském potoku se dřevo plavilo od konce 18. století až do začátku druhé světové války. Vyšší stav vody pro plavení dřeva se udržoval soustavou vodních nádrží v povodí Černé, vybudovaných podle návrhu Johanna Franze Riemera 1778—1783 asi holandskými staviteli. Ročně se plavilo po Malši a po Černé průměrně 30 000 m³ polen, část byla zadržována v Benešově nad Černou, větší množství se dopravovalo do Českých Budějovic, kde byl na pravém břehu Malše u Červeného dvora buquoyský sklad dřeva. Roku 1892 zřídila pražská firma Bratři Prášilové u Plava ve skalním zářezu železná vrata, rechle, které 1936 zadržely 20 000 m³ dřeva připlaveného povodní. Denně se od rechlí vypouštělo jen tolik polen, kolik jich ve skladu dřeva dokázali vytáhnout na břeh. Ve směnách zde pracovalo i několik set lidí, třídících vytažené dřevo podle jakosti. Plavení dřeva trvalo 2—3 týdny v době od 15. 4. do 15. 5., jen zřídka se opakovalo dvakrát ročně. Náklady na jedno plavení byly vzhledem k velkému množství dřeva nepatrné.