Vlk Miloslav

V roce 1952 dokončil Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. Krátce pracoval jako pomocný dělník ve slévárně a po absolvování vojenské základní služby se 1955 zapsal ke studiu historie a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1960 promoval a posléze získal i titul doktora filozofie. Po promoci pracoval jako archivář v Třeboni, Jindřichově Hradci a v letech 1961—1964 v Českých Budějovicích. V této době publikoval rovněž řadu odborných článků. V letech 1964—1968 studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě ​v Praze se sídlem v Litoměřicích a 23. 6. 1968 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze biskupem J. Hlouchem.

Zprvu zastával funkci sekretáře českobudějovického biskupa a od 1. 6. 1971 působil jako duchovní správce v Lažišti, Záblatí a ve Starém Rožmitále (1972—1978). Dne 1. 10. 1978 mu byl odňat státní souhlas k veřejnému výkonu kněžské služby. Odešel do Prahy, kde pracoval nejprve jako myč oken a výkladních skříní, posléze 1986—1988 jako archivář ve Státní bance československé. Od 1. 1. 1989 působil v několika farnostech na Klatovsku. Papež Jan Pavel II. (1920—2005) jej 14. 2. 1990 jmenoval českobudějovickým biskupem. Konsekrován a zároveň intronizován byl pražským pomocným biskupem A. Liškou dne 31. 3. 1990 v českobudějovickém katedrálním kostele svatého Mikuláše. Již 27. 3. 1991 byl papežem jmenován pražským arcibiskupem a primasem českým a 26. 11. 1994 kardinálem – knězem a titulářem římské baziliky Santa Croce in Gerusalemme. V biskupském i arcibiskupském úřadě věnoval pozornost obnově církevní správy a školství, mj. v Českých Budějovicích založil farnost sv. Vojtěcha a Biskupské gymnásium Jana Nepomuka Neumanna. Spolupodílel se též na přípravě vzniku Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Jako arcibiskup se zasloužil mj. o vznik Arcibiskupského gymnázia v Praze a Církevní střední zdravotnické školy Jana Pavla II. (1992), o rok později založil Arcidiecézní charitu, angažoval se v jednáních o restituci církevního majetku a 1995 převzal záštitu nad 48. kongresem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů v Olomouci, kde jako esperantista v tomto jazyce též odsloužil mši. V letech 1991—1992 byl předsedou Československé biskupské konference, od 1993 do 2000 předsedou České biskupské konference a 1993—2001 působil jako předseda Rady evropských biskupských konferencí. Od 1994 se stal členem Papežské rady pro sdělovací prostředky a Kongregace pro východní církve. Roku 2005 se jako jediný Čech účastnil konkláve, které zvolilo papežem Benedikta XVI. (1927—2022). Roku 2007 podal rezignaci na svůj úřad z důvodu dosažení kanonického věku, na žádost Benedikta XVI. však setrval ve funkci do 2009.

Byl nositelem mnoha čestných doktorátů a vyznamenání, mj. mu 1999 bylo uděleno vysoké vyznamenání Spolkové republiky Německo Velký kříž za zásluhy a 2002 Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. 

Dne 18. 3. 2017 podlehl těžké nemoci na faře v pražském Karlíně, 25. 3. 2017 byl pohřben v Nové arcibiskupské kapli v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.