Vila v Husově třídě č. 11, kterou si nechal 1932 postavit českobudějovický průmyslník a národohospodář Miroslav Zátka (1890—1980) podle projektu pražských architektů Josefa Šlégla (1893—1966) a Jaroslava Stránského (1892—1981); stavbu provedla firma Bratří Petrášové.
Vila představuje členitou kompozici prostupujících se hmot. Charakteristickým prvkem jsou masivní římsy plochých střech a plných zábradlí střešních teras, které zakončují jednotlivé části stavby. V koncepci vily se prolíná několik proudů soudobé evropské avantgardní architektury. Horizontální a vertikální linie odrážejí vliv holandského neoplasticismu, vedle nich se však uplatňují i zaoblené expresivní tvary, zejména v řešení vstupního zastřešeného schodiště, které má na jižní straně stavby odezvu v půlválcovém arkýři. V interiéru, konkrétně v hale a sousedním pokoji pána, dokládají dvě úrovně podlah inspiraci Loosovým Raumplanem.
Jádro domu tvořila patrová schodišťová hala s ochozem. Posuvné dveře propojovaly v přízemí halu s prostorem jídelny. Na jižní straně se nacházela zimní zahrada, pokoj pána a tzv. červený salon, vystupující půlválcovým arkýřem z hmoty stavby. Patro vily bylo vyčleněno soukromým místnostem členů rodiny; v jižní a východní části se nacházely pokoje syna, dcery, budoár paní Ludmily Zátkové (1897—1966) a velká manželská ložnice. Suterén obsahoval kromě provozních prostor a sklepů také byt domovníka. Součástí areálu vily byla také dvougaráž v severovýchodní části zahrady. Autorem řešení zahrady včetně výsadby dřevin byl architekt J. Stránský. Z původní podoby zahrady se do současnosti dochovalo jen málo.
M. Zátka obýval vilu do roku 1942, kdy byl z Českých Budějovic vyhoštěn a jeho majetek zabavily německé úřady. Po válce se rodina do vily nakrátko vrátila, ale po roce 1948 byla vila znárodněna a Zátkovi pak již natrvalo žili v Praze. Od 50. let se na dlouhá desetiletí stala sídlem mateřské školy. Po restituci v roce 1991 ji zakoupila od potomků M. Zátky společnost Zepter International s. r. o. a v letech 1992—1993 vilu rekonstruovala podle projektu architektů A. Malce (* 1935), Martina Malce (* 1963) a Antonína Malce (* 1967). V roce 2024 koupil vilu českobudějovický podnikatel Ladislav Faktor (* 1957), který ji postupně upravuje s cílem přiblížit ji původní podobě a zpřístupnit veřejnosti.
AUTOR:
Mgr. Milan Šilhan
PELECH, Petr. Vilová architektura v Českých Budějovicích se zaměřením na třicátá léta 20. století. Diplomová práce. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, 2003.
[s. 84—86.]PAVLÁTOVÁ, Marie a kol. Zahrady a parky jižních Čech. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-6.
[s. 68—69.]ERBANOVÁ, Eva a ŠILHAN, Milan a ŠVÁCHA, Rostislav. Slavné vily Jihočeského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 227 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-03-2.
[s. 134—136.]STAŇKOVÁ, Barbora. Funkcionalismus a vilová architektura počátku 30. let 20. století v jižních Čechách. České Budějovice, 2016. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta.
[s. 56—64.]