Novák Josef František de Paula

Narodil se v Semilech v rodině kantora, absolvoval piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, poté studoval v Praze filozofii a teologii, 1786 byl ve Vídni přijat do kněžského semináře, kde se připravoval na duchovní službu vojenského kaplana. Dne 27. ledna 1793 mu v Českých Budějovicích biskup J. P. Schaffgotsche udělil kněžské svěcení. Duchovní dráhu zahájil jako kaplan v Kovářově u Orlíku, poté v Hluboké nad Vltavou. V letech 1795—1803 byl polní kurátem u anspašského pluku a zúčastnil se několika bitev v době napoleonských válek. 

Po založení biskupského semináře v Českých Budějovicích se stal jeho prvním rektorem (1804—1818), zároveň vyučoval dogmatickou teologii a hermeneutiku. V semináři podporoval výuku češtiny a zřízení knihovny. V roce 1807 byl jmenován biskupským radou a 1817 též sídelním kanovníkem kapituly.
V roce 1821 jej císař František I. (1768—1835) jmenoval zadarským arcibiskupem a 27. září 1822 jeho jmenování potvrdil papež Pius VII. (1742—1823), po udělení biskupského svěcení českobudějovickým biskupem A. K. Růžičkou odjel v květnu 1823 do Zadaru.

Svěřenou arcidiecézi se mu podařilo konsolidovat. Postupně reorganizoval arcibiskupský seminář, obnovil kapitulu, vydal latinský a chorvatský katechismus, zavedl pravidelná kázání v chorvatštině, podporoval vzdělávání duchovních i výstavbu škol a kostelů. Roku 1818 papež Lev XII. (1760—1829) povýšil zadarské arcibiskupství na metropolitní sídlo celé Dalmácie. Pro svůj nechorvatský původ však nebyl Novák v Zadaru příliš oblíben, s místními se postupně dostával do sporů, uzavíral se do sebe a propadal depresím, proto v roce 1842 na svůj úřad rezignoval, následující rok byl jmenován titulárním arcibiskupem v Larisse v Thesálii. 
Zemřel 13. června 1844 v Jindřichově Hradci, kde pobýval u tamního probošta V. B. Juhna již od konce roku 1839.